Patrik Ferra

Od roku 1999 jsme společně s realizačním týmem připravovali různé volnočasové aktivity a tehdy vzniklo i první divadelní seskupení amatérských ochotníků s názvem Divadlo „ŽE“ (1999-2000). Po roce toto seskupení zaniklo rozdělením na dvě části. Jedním s nastupujících souborů bylo Divadlo Bez zábran, do kterého jsem přešel (2000 – 2002) a které funguje dodnes. V té době jsem částečně fungoval jako herec, ale zároveň jako organizátor, zajišťující kompletně hospodářskou a administrativní činnost souboru a přechod na občanské sdružení. Můj vlastní autorský počinek z té doby – Ptačí klícka (2001), komedie LaCage Foles (u nás známý spíše jako The Birdcage, neboli Ptačí klec), se v uvedeném divadle a malou obměnou hrál do roku 2008. Jako herec jsem hrál v Limonádovým Joe – staříka s houslemi (1999), v Mrazíkovi jsem si netradičně zahrál macechu (2000), v Dívčí válce jsem se objevil v roli Přemysla oráče a v Ptačí klícce jsem si zahrál roli konzervativního senátora. V roce 2010-15 jsem ztvárnil filmovou roli Pipera v rámci projektu MAFIA, The Movie.

Mám rád muzikály, činohru, ale nebráním se ani jiným žánrům. Je těžké vybrat konkrétní hru, ale velmi se mi líbilo představení v Divadle pod Palmovkou Edith a Marlene s Hanou Saidlovou v hlavní roli, nebo Kočičí hra v Městském divadle ve Zlíně, popřípadě z poslední doby Fantom Opery v GoJa. Velmi se mi líbí hry uváděné v Činoherním divadle nebo v Divadle v Dlouhé. Je toho zkrátka hodně a přál bych si mít dostatek času, aby se mi podařilo shlédnout mnoho dalších her.

Mám moc rád české komedie jak starší (československé), jako jsou třeba filmy: Světáci (1969), Zítra to roztočíme, drahoušku (1976) a nebo novější počinky: Pelíšky (1998), Pupendo (2003), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), tak i novější (české). Zahraniční samozřejmě také, ale nějak jsem spíše patriot 🙂

Tak to není lehká otázka, je jich moc, ale určitě obdivuji herecké umění např. Vladimíra Menšíka, Vlastimila Brodského, Františka Filipovského nebo třeba jejich hereckých kolegyň Stelly Zázvorkové, Dany Medřické, Štěpánky Haničincové atd. Čest jejich památce.

Divadlo, divadlo, divadlo, pak třeba geocaching. Jinak mě zajímá elektrotechnika, elektromobilita, foto, video, film. Rád taky někdy protáhnu tělo při squashi, na lyžích či plavání a z kolektivních sportů nejraději volejbal.

Život sám o sobě je velkou zkušeností, rodina, vztahy mezi lidmi, práce, zábava. Všechno musí být namícháno tak, abych si jednou mohl říci: „Stálo to za to!“. Jinak jsem spíše konzervativní realista než bláznivý snílek, ale i ty je třeba. Poslední mou velkou zkušeností je cílené zhubnutí o 60kg!

Kromě dušené mrkve a pochoutek ze zabijačky miluji českou, italskou a občas i jinou světovou kuchyni.